Šest návyků, jak se chránit před klíšťaty při procházce

Jak se chránit před klíšťaty? Nejlépe kombinací tří věcí: vhodného oblečení, repelentu a důkladné kontroly těla po návratu. Žádná z nich nestačí sama, protože klíště se umí dostat i pod slušnou ochranu. Kolem prevence navíc koluje řada omylů, například že klíšťata skáčou ze stromů nebo že stačí prohlédnout nohy. Šest návyků níže každý z těchto omylů opravuje a ukazuje, co platí doopravdy. Riziko přisátí se nikdy nesníží na nulu, ale dá se výrazně zmenšit.

Omyl: klíšťata padají ze stromů

Klíšťata neskáčou ani neletí, takže na vás nemohou spadnout z větví. Čekají na stéblech trávy, na kapradí nebo na keřích a přilnou k tomu, co se o ně otře. Většinou sedí do výšky zhruba jednoho metru nad zemí. Nejrizikovější je proto okraj cesty, vysoká tráva a podrost, ne koruny stromů.

Z toho plyne praktická rada: držte se středu cesty a nevstupujte do porostu, kde to není nutné. Při pauze si nesedejte přímo do vysoké trávy a batoh nepokládejte na zem do křoví. Děti, které sbírají klacky nebo houby v podrostu, jsou vystavené víc než dospělí na udržované stezce. Psi a kočky přinášejí klíšťata domů na srsti, takže riziko se může objevit i v bytě.

Klíšťata žijí v lese, na zahradě, v parku i na okraji sídliště. Aktivní bývají od jara do podzimu, při mírných zimách i déle. Na výletě si tedy nehlídejte les jako celek, ale hlavně nízký a vlhký porost. Kdo to ví, vybere si trasu i místo odpočinku mnohem rozumněji.

Jak se chránit před klíšťaty oblečením, které opravdu pomáhá

Častý omyl říká, že stačí světlé tričko. Světlá barva klíště jen snáz prozradí, protože je na ní tmavá tečka dobře vidět. Neznamená ale, že se klíště nedostane na kůži. Rozhoduje, kolik kůže zůstane odkryté.

Osvědčené je obléknout dlouhé kalhoty a nohavice zasunout do ponožek. Vypadá to nemoderně, ale přesně tím zavřete cestu, kterou klíšťata nejčastěji šplhají. Dlouhý rukáv, uzavřená obuv a čepice nebo šátek na vlasy doplní ochranu u dětí i u dospělých. Při horku zvolte tenký, vzdušný materiál, ne krátké kalhoty.

Oblečení má smysl i kontrolovat za pochodu. Při pauze jedním pohledem přejeďte nohavice, rukávy a batoh a nalezené klíště smáhněte. Klíšťata většinou nepřisají hned, mnohdy putují po oděvu i několik desítek minut a hledají místo s tenkou kůží. Tato prodleva vám dává šanci zasáhnout dřív, než se přisají.

Repelent není neviditelný štít

Další mýtus tvrdí, že po nastříkání repelentu se už nemusíte hlídat. Repelent riziko snižuje, ale nechrání úplně a jeho účinek časem slábne. Na trhu jsou přípravky určené výslovně proti klíšťatům, ty se liší od těch, které odpuzují jen komáry. Při výběru čtěte, že je klíšťata uvedena na obalu.

Přípravky se nanášejí podle návodu výrobce, obvykle na odkrytou kůži, a některé jsou určené i na oděv. Obličej si ošetřete opatrně, nestříkejte ho přímo a vyhněte se očím a sliznicím. Pro děti a těhotné ženy platí omezení věku a složení, proto se vyplatí zeptat se lékárníka nebo lékaře. Po návratu z výletu repelent smyjte.

Přírodní vůně typu levandule nebo citronela mohou odpuzovat hmyz krátce, ale pro klíšťata je jejich ochrana nejistá a nedá se na ni spolehnout. Opatrnost s kůží platí i tady, protože silice mohou dráždit nebo vyvolat alergii. Přírodní přípravek tedy berte jako doplněk oblečení a kontroly, ne jako náhradu.

Kontrola těla patří i na místa, kam se špatně vidí

Další omyl zní, že klíště se vždy přisaje na nohy. Klíšťata dávají přednost místům s tenkou, teplou a vlhkou kůží. U dospělých je to podkolení, třísla, podpaží, pas a oblast za ušima. U dětí se přisávají častěji na hlavě, v týlu a v okolí krku, protože jsou menší a hlavou blíž k porostu.

Kontrola nemusí trvat dlouho, ale musí být systematická. Projděte celé tělo shora dolů, včetně pupíku, zadní strany kolen a míst pod prsy nebo pod pásky spodního prádla. Pomůže zrcátko nebo druhá osoba, která zkontroluje záda a vlasovou linii. Kdo se prohlíží jen narychlo, přehlédne i nymfy, které mají velikost makového semínka.

Prohlídka se vyplatí zopakovat i druhý den ráno. Klíště, které vám během večera uniklo, může být po několika hodinách lépe viditelné, protože se napije a zvětší. Domácí mazlíčky prohlédněte také a hlavně u nich srst proběhněte hřebenem. Každé odhalené klíště, které jste nenechali sát, je případ, který se nemusí řešit u lékaře.

Po návratu: oblečení do sušičky, sprcha a prohlídka batohu

Doma se hodí svléknout oděv ještě před vstupem do ložnice a neodkládat ho na postel. Klíšťata přežijí v kapsách i záhybech déle, než se čeká, a prosté vyvěšení je nespolehlivě zbaví. Oblečení raději vložte do sušičky se zahřátým vzduchem nebo ho vyperte na vyšší teplotu, kterou látka snese. Teplo je pro klíště horší než samotná voda.

Sprcha má dvě funkce: spláchne ještě nepřisáté klíšťata z kůže a umožní vám v klidu zkontrolovat tělo. Nepřehlédněte batoh, bundu, čepici, kočárek nebo deku, na které jste seděli. Tyto věci mohou klíště přenést do bytu, kde pak vylezlo až v noci. Vyklepejte je venku a podle potřeby je prohlédněte pod světlem.

Zahradu si můžete udělat méně příjemnou pro klíšťata pravidelným sekáním trávy, vyhrabáním listí a oddělením hřiště od křoví pásem štěrku nebo dřevní štěpky. Nedělá to z ní bezpečné místo, ale rizikových míst ubude. Dobré je mít plán i pro psa, který běhá v podrostu.

Když se klíště přisaje: klid, pinzeta a zápis do kalendáře

Omyl, který se opakuje nejčastěji, je mazání klíštěte olejem, lihem nebo krémem. Klíště se pak může dusit a vypouštět do rány víc obsahu žaludku. Správný postup je chytit ho pinzetou nebo speciálním kleštěm co nejblíže kůži a pomalu ho vytáhnout kolmo. Nekruťte jím a nemačkejte tělo.

Ranku po vytažení vydezinfikujte a vyndané klíště nevyhazujte do kuchyňského dřezu, kde by mohlo přežít. Zapište si datum a místo na těle, kde bylo přisáté. Následující týdny sledujte kůži, zejména zvětšující se zarudnutí kolem místa přisátí, a hlídejte teplotu, bolest hlavy nebo únavu. Při jakémkoli podezřelém příznaku jděte k lékaři a řekněte mu o přisátém klíštěti.

Ochranu před klíšťovou encefalitidou nabízí očkování, o kterém se poraďte s praktickým lékařem, protože nechrání před borreliózou. Proti borrelióze žádná očkovací látka není, a tak zůstává základem prevence zakrytí těla, kontrola a rychlé vytažení. Čím dříve klíště odstraníte, tím menší je riziko přenosu.

Můj tip: Doporučila bych vytvořit si z kontroly těla rutinu spojenou s večerní sprchou, třeba vždy hned po výletě. Při sprchování si prohlédněte místa, kde je kůže tenká a teplá: podkolení, třísla, podpaží, za ušima a pod prsy. U dětí nezapomeňte na pokožku hlavy a vlasovou linii. Nález si rovnou zapište do telefonu s datem.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Ministerstvo zdravotnictví ČR